Lásku potřebujeme všichni. Možná si myslíme, že ne, ale má to na nás o dost větší vliv, než se může zdát. Každý rád vidíme, když na nás někomu záleží, když o nás někdo pečuje, zajímá se o to, jak se cítíme, co nás zajímá, jaké máme úspěchy a cíle. Je krásné vidět, že nežijeme jen sami pro sebe, ale i pro někoho jiného. Každý si během života projdeme vztahy, u kterých možná časem zjistíme, že nejsou tak, jak mají být. Být někým upřímně milován začíná být v této době spíše výjimka. Najít si zdravý vztah, najít někoho, kdo se s námi rozhodne strávit celý svůj život, sdílet s námi každý den, každou myšlenku, vzpomínku, zažívat s námi to dobré, ale i to zlé.
Když někoho takového najdeme, někoho, kdo se rozhodne nás brát takové, jací jsme, je to vzácné. Neměli bychom se toho člověka vzdávat kvůli maličkostem. Vždy nebude vše růžové, nestává se, že bychom si s někým sedli úplně ve všem a musíme vytvářet kompromisy. Ale o tom chtít ty kompromisy dělat, snažit se vyjít druhému vstříc, aby byli oba spokojeni, o tom to je. Mít tu sílu a chuť to tak mít. Není to nic jednoduchého, ale jde to. Nic není nemožné, pokud se opravdu snažíme. Ale musíme najít někoho, kdo se bude chtít snažit ve stejném měřítku, jako my sami.
Říct někomu o svých potížích je něco, co nemá každý. Říct někomu vše, co máme na srdci s tím, že mu můžeme věřit, je krásný pocit. Je to pravá láska. Musíme ovšem umět lásku i opětovat. Nic není o tom jen brát, ale i dávat. Nikdo nevydrží projevovat lásku někomu, kdo mu to neumí vrátit, někomu, od koho neuvidí to stejné nadšení a chuť v tom pokračovat. Nejde o nic velkého, drobnosti dělají hodně. Jen otázka, jak se dnes cítíme, jak jsme se vyspali, co nás baví či trápí, udělá hodně. Umět poslouchat je hodně důležité. Vyslechnout je klíč. Snažme se vracet to, co nám dávají ostatní.