Věřte mi, ale každý člověk potřebuje lásku. A nemyslím tím takovou lásku, že by měl mít rád třeba nějaké záliby anebo knihu, ale podle mého názoru by každý člověk potřeboval takovou lásku, aby se cítil milovaný a taky aby mohl lásku dát. A věřte mi, že toho opravdu velké množství. A vzpomínám si taky na sebe, kde jsem byla zamilovaná opravdu hodně do svého přítele. A je to asi sedm anebo osm let, kdy jsem viděla přes růžové brýle a neviděla jsem vůbec nedostatky, které moje láska má. A myslela jsem si, že pro svého přítele dělám opravdu cokoliv.
A možná to byla právě ta chyba, že jsem pro svého přítele, kterého velice miluji, jsem udělala úplně všechno, a to právě bylo ono, kámen úrazu. Mému příteli vadilo, že se o něj až přespříliš starám, že ho mám spíše jako dítě anebo nějakého domácího mazlíčka. Samozřejmě, že to nebyla pravda, kde na to mohl přijít? Taková blbost. Jenomže mému příteli to tehdy tak přišlo, čemuž jsme nerozuměla. Ani nevíte, jako moc mě to mrzelo a já jsem potom brečela a kolik jsem taky proplakala nocí. Absolutně jsem nechápala, proč se se mnou přítel musel rozejít po dvou letech, kdy jsem ho opravdu šíleně milovala a starala jsem se o něj.
On mi řekl, že tohle je právě až moc. Ale i tak jsme tomu nerozuměla. A snažila jsem se o to více, snažila jsem se ho také přemlouvat, ale bohužel nic nepomohlo. Takže nakonec to všechno dopadlo tak, že jsem byla dva roky sama, než jsem si našla jiného přítele, se kterými jsem dodnes. A nyní se a snažím taky svou lásku mírnit, aby mi zase přitom neutekl, že se o něj starám jako o své dítě anebo o domácího mazlíčka. A věřte mi, že láska je velmi důležitá, ale všeho s mírou. Možná vám to bude vadit, ale vážně to zkuste. A láska je někdy slepá, tak nezapomeňte, aby vaše láska byla taky upřímná a nekoukejte jen přes růžové brýle.