Na základní škole jsem měla kamarádku, která byla moje nejlepší. Trávily jsme spolu všechen volný čas. Taky na základní škole jsme spolu seděly. A taky jsme si hodně rozuměly úplně ve všem. Kolikrát jsme zažily tolik srandy, že učitelka nás stále peskovala za to, že si nedáváme ve škole pozor. Jenomže to nešlo. A je logické, že se většinou lidé smějí v takové situaci, kdy by neměli. A my jsme nebyly výjimkou. A i když jsme ukončily základní školu, tak jsme se nemohly s mou nejlepší kamarádkou vůbec rozloučit. Obě dvě jsme nastoupily na střední školu, která byla ve vedlejším městě. Jízda autobusem nebyla tak daleko.
Ale i tak jsme si vždycky v autobuse stihly toho tolik popovídat, že nám cesta autobusem opravdu rychle utekla. Někdy nám přišlo, že tím autobusem ani snad nejedeme. Bohužel ale potom kamarádka si našla přítele a začalo špatné období. Tedy pro mě. A tímto začala skoro válka mezi mnou a jejím přítelem. Byly jsme ve třetím ročníku střední školy. A musím říct, že jsem vůbec nechápala, že se kamarádka na mě takhle vybodne. Ona dávala stále přednost muži. Já vím, že my ženy jsme možná někdy takové. Že jsme zamilované a dáváme přednost muži úplně před vším.
A nejenom, že kamarádka vyměnila mě za přítele, ale taky začala mít špatné známky ve škole. Samozřejmě, že to dopadlo tak, jak nejhůře mohlo. Moje kamarádka taky odešla ze školy a přestoupila na učební obor, protože už tu střední školu nezvládala. Opravdu veliká škoda, za rok už tehdy mohla končit. My jsme se spolu pohádaly a já jsem si řekla, že je tohle pro mě velmi špatná situace. Tak jsem si řekla, že už tohle nikdy nechci zažít. Jenomže moje maminka mi řekla, že ženy jsou prostě takové, že když se zamilují, nekoukají kolem. Že by oje maminka taky někoho zradila, když byla ve škole? A jak jste na tom byli vy se svou první velkou láskou?